Štěpánka Průhová
MODY 6 je vyvolán mutací genu pro protein neurogenní diferenciace NeuroD1, někdy nazývaný BETA2 (b-cell E-box transactivator 2). NeuroD1 je tzv. helix-loop-helix (HLH) protein patřící do transkripční regulační sítě b-buněk.(18)
Dosud byly popsány mutace u dvou rodin s diabetem. V prvním případě se jednalo o obézní pacienty s vysokou koncentrací inzulinu, s typickým fenotypem diabetu 2. typu. U druhé rodiny průběh diabetu připomínal spíše MODY 3. U obou rodin, u nichž byla nalezena mutace v genu pro NeuroD1, byl zjištěn značný familiární výskyt diabetu. U žádného z nositelů mutace nedošlo ke vzniku onemocnění CNS nebo gastrointestinálního traktu – tkání, v nichž je gen pro NeuroD1 také exprimován.(18)
Četnost komplikací diabetu není u MODY 6 známa.
NeuroD1 patří mezi faktory diferenciace pankreatu, uplatňuje se ale také v neurogenezi (odtud název protein neurogenní diferenciace). NeuroD1 byl dokonce v nervové tkáni objeven jako první, později byla prokázána jeho důležitost při vývoji pankreatu a při metabolismu b-buněk. Protein se exprimuje v pankreatických endokrinních buňkách, tenkém střevě a mozku. NeuroD1 se váže na kritický E-box motiv na promotoru inzulinového genu. Zdá se, že dokáže přímo ovlivňovat tvorbu inzulinu. Je součástí transkripční regulační sítě b-buněk a je ovlivňován některými dalšími faktory, jako např. HNF-1a (viz obr. 2). Myš s cíleně poškozeným genem pro NeuroD1 umírá s projevy diabetu brzy po narození. Má významně redukovanou masu ostrůvkových buněk v pankreatu, zejména je snížené množství b-buněk.(19) Ostrůvky mají abnormální morfologii, je porušena jejich organizace do tzv. klastrů. Skutečná role NeuroD1 v regulaci fungování endokrinního pankreatu se teprve hledá.
V roce 2001 byl gen pro NeuroD1 označen za MODY 6 gen.(7) NeuroD1 je lokalizován na chromosomu 2q a obsahuje dva exony, z nichž exon 1 se při syntéze proteinu nepřepisuje. Nalezené mutace vedou ke vzniku diabetu nejspíše tím, že narušují vazbu NeuroD1 na INS promotor inzulinového genu, nebo tím, že porušují funkci aktivační domény faktoru.
Použitá literatura: